DENÍK.CZ: Dunivé výstřely v Bučovicích: Švédy zase pokořili

Je večer 21. června 1645. Do konce třicetileté války zbývají tři roky. Obyvatelé Bučovic uléhají ke spánku a netuší, jak moc zítřek změní jejich životy. Právě 22. června před tři sta sedmdesáti lety město zažívá největší vojenské střetnutí. Od Brna přitáhl oddíl asi pěti set Švédů, kteří kromě kostela vydrancovali celé město. Pokusili se dobýt i zámek. Ten však bučovičtí měšťané, vrchnostenští úředníci, myslivci i služebnictvo ubránili. Téměř polovina Švédů při této vojenské akci zahynula.

Píše se 20. červen 2015 a vojáci jsou v okolí zámku znovu. Jako pocta odvážným předkům se k tři sta sedmdesátému výročí, kdy zámek před Švédy ubránili, konají Městské slavnosti. „Proč Švédové v Bučovicích prohráli? Je to celkem k podivu, protože ve městě byla relativně slabá obrana. Ale někdy se to stává, že vyhraje i slabší, kartami totiž může zamíchat taktika," přemítá velitel švédské jednotky Ilja Freiberg, který se rekonstrukcím vojenské historie věnuje už dvaatřicet let.

 

Přizpůsobují se

Přestože prostor před bučovickým zámkem není příliš rozlehlý, rozhodně to jeho jednotce nebrání, aby si bitvu náležitě užila. „Malý prostor nám nevadí, jsme relativně přizpůsobiví. Vzhledem k tomu, že na bitvy jezdíme v podstatě každý víkend, umíme si upravit velikost naší formace pro každé místo," vysvětluje.

Rekonstrukci dávné historie si však neužívají jen její aktéři. Stovky dětí i dospělých, kteří se přišli poučit i pobavit, jsou po závěrečných dunivých výstřelech spokojení. Oči září například třem dětem Petra Bartoše. „Moc se nám to líbilo. Dorazili jsme hlavně proto, abychom si přiblížili historii. Přece jen jsme z Bučovic, takže jsme tady nechtěli chybět," říká Bartoš, který s rodinou zvažuje, jestli vyrazí i na kostýmované prohlídky zámku.

Na ty se chystá Hana Mráčková, která pochází z Bučovic, ale bydlí ve Slavkově u Brna. „Tam to žije hlavně napoleonskou bitvou. Do Bučovic se ráda jezdím podívat zase na něco jiného," říká.

Ještě předtím, než dorazí na zámek, se zastavuje u táborového ležení, kde jsou k vidění zbraně typické pro období třicetileté války. „Jde o sesbíraný kov z různých jednotek a datují se k různým rokům války. Se všemi bojujeme, máme už za sebou rekonstrukci dobývání zámku, kde jsme stáli na císařské straně," informuje velitel vojáků Pavel Jurčeka.

Mezitím pozornost Mráčkové poutají jeho kolegové, kteří jí o zbraních vykládají. „Je to moc zajímavé. Ne, že bych byla nějaký velký fanoušek zbraní, ale baví mě historie. Je to odlišné od napoleonských válek, takže jsem ráda, že jsem se zase trochu poučila," hodnotí žena.

Kolem Jurčeky a jeho skupiny se zatím tvoří skupinka dalších zvědavců, kteří obdivují různorodost zbraní. „Každá má svoje výhody a nevýhody a je určená k jinému úkolu a jiné jednotce. Například pikanýři mají píky, mušketýři muškety. Každý má poboční zbraň, dýky na boj muže proti muži," přibližuje Jurčeka.

 

Hrách s kroupami

O pár desítek metrů dál poutá pozornost lidí stánek, kde nabízejí jídla, která se jedla před staletími: hrách s kroupami, vinnou kaši a vepřové na jablkách. „Třeba hrách s kroupami je prosté vesnické jídlo. Kaše naopak měšťanské. Je v ní víno, strouhanka z bílé mouky a hodně koření, třeba muškát a zázvor. Šlo o drahé suroviny a jen tak někdo si je dovolit nemohl," vysvětluje jedna z kuchařek Jitka Šimonová.

Dobové recepty dohledali ve starých kuchařkách. „Ze začátku se k nim lidé staví odmítavě a nechtějí zkusit. Pokud se ale odhodlají, žasnou, jak je to dobré," usmívá se Šimonová.
 

Zdroj: VYŠKOVSKÝ DENÍK, ALENA GRYCOVÁ